Vody ubývá, dokonce i v relativně vlhkých Beskydech. Mokřady vysychají. Proč to vadí? Zadržují vodu tam, kde patří, mírní povodně a tlumí letní vedra. Na mokřadech rostou překrásné orchideje. Záchrana mokřadu spočívá v pravidelném kosení a vyřezávání dřevin, které by ho proměnily v houštiny a les. Proto sečeme, vyřezáváme a uklízíme. Hloubíme také tůně a sledujeme, jak rychle se v nich objevuje život. Prvními obyvateli bývají vzácní čolci a žáby.
Ubývá i tradičních hospodářů. Krajina luk a pastvin ale jejich péči potřebuje. Bez pravidelného kosení a spásání zarostou louky lesem, zmizí kytky i výhledy a Beskydám takovým, jaké je známe, zazvoní zvonec. Konec věnců z pampelišek, konec vzácných motýlů. Proto sečeme a paseme. Naše téměř stohlavé stádo ovcí ošetřuje nejvzácnější místa Beskyd. Nač nestačí ovce, dáme sežrat sekačkám a křovinořezům. Seno stejně nasušíme ovcím na zimu.
Do lesů i do volné krajiny vysazujeme původní druhy stromů, které z Beskydy vytěsnilo průmyslové lesní hospodářství: jedle, buky, javory a tisy. Kůra mladých stromků chutná lesní zvěři, proto je musíme chránit před okusem. Stromy vysazujeme v lesích běžných, zničených nelegální těžbou i ve zvlášť chráněných lokalitách s narušenou dřevinnou skladbou. Je fajn, když beskydské stráně barví zlaté listí, a ne kůrovec ve smrkových plantážích.